Prologue:

A psi hloupě štěkali a lidi kamsi spěchali nechápavě koukali, zadky se jim houpaly. Z beznaděje lásky křiku nevzali si ani slovo ne..ne..nevybočej ze svejch zvyků. "Tak proč nemáte někoho, kdo kvůli zlomku okamžiku umře pro vás na chodníku ?"

Seděl a čekal. Zkoušel sám sebe a ten ČAS mu vůbec nepřipadal ztracenej. Vítr lehce foukal, chladil poslední zbytky tepla večerního chodníku a rozevlával prádlo na jejím balkoně. Ale jistě, že to bylo daleko, ale viděl tam. Hrozně si jí přál. Chodívala na balkon často. Někdy větrala peřiny, jindy věšela prádlo, vždycky voněla. Upřel oči na dveře a představil si scénu u televize..: "Jóžiš to už je hodin - 'dyť už padla rosa! Kateřino běž to sebrat, slyšíš?!!" Katka by rozsvítila světlo ("rozžhla by" .. jo tak to tam v tom domě říkaj') - vždycky rozsvěcuje světlo, šla by jen tak v kraťasech nebo noční košice a její bílý pantofle by si to pleskaly o zvolna se orosující beton balkónu - šla by hrdě a přirozeně .. tak žensky - šla by tak jak chodí na balkon jen ona. I když se stmívalo, nepřestával upřeně sledovat dveře. Zalehlo mu v uších jak úmyslně vyškrtával ze svý hlavy zvuky, který ho rušily. Stěkot psa, vítr noci, hlasy z párty, kde měl bejt a taky ten list, kterej si to nenuceně hnal po chodníku jedný z letních ulic toho smiřitzkýho večera. Balkon - nic jinýho nevnímal a soustředěně čekal. "Musí pro to prádlo přijít .. musí .. ano určitě přijde.. Chytil ho totiž svěrák - chtěl ji vidět. A všechno - snad všechno se dá nějak vyřešit - drobný na telefon? Hospoda! 3 retka - 4 koruny zbydou a vždycky se najde ňáká kámoška, co jí zavolá, že na ní čeká. Věděl, že by ho zabila, až by přišla - sjela by ho a zas by spokojeně odešla - vítězně, žensky. Navíc by konečně měla v rukách pořádný střelivo... "A představ si, že za mnou leze i vo půl devátý večer..nechá si mě zavolat, já přiběhnu ..né vopravdu, já vydržím hodně, ale.." Kámoška nebyla doma. Nebylo zbytí. Čekal, přál si, toužil a vlál do větru. Chtěl udělat papírovou kouli a hodit jí ji do okna až se setmí. Odvážil by se tam - tam do zakázaný ulice "Osvobození" 9.května, ale neměl papír a navíc by moh' všechno posrat a tak dál seděl a čekal do tmy. V tom se otevřely dveře!!! Stála tam. Čerstvě vykoupinkaná, v lehkém župánku, určitě vonící .... matka.
Poznámka: Dívka vůbec nebyla doma.