| 11:10 | ZLIČ 452064 - 452096 "Víca? Ten Liberec padá. Voni se totiž slečny vsadily, že si jedna z nich propíchne kozu. A přišla jí na to máma a tak nikam nesměj'!" Víca: ??? Nevim, jak se postavim k podobné situaci já, až budu otcem. Ale je celkem možné, že až si moje dcera propíchne prs, tak jí za klukama pustim ... |
| 16:12 | DLOUHOPOLSKO "Ten typan by moh' mít matroš ... jede z Prahy!" Blížil se k nám jakýsi prorok, který právě zakoušel rozkošného klidu. Vypadal jako nějaký žebravý mág, věčný a spokojený.Jel z Prahy skončit v Dlouhopolsku, jeli 'sme do Prahy skončit v Dlouhopolsku. Co mohlo následovat? "Ten na to nevypadá, že by se podělil ..." chtěl 'sem se Y vsadit a aspoň jedno cigárko vyhrát. "Vošéfujem ho " řek Víca a já prohrál třetí retko. Ale když se to tak vezme, nebyla to zas až tak špatná prohra. Mág byl z Nováče a znal i nějaký lidi ze Zliče z hospody. Jistě, že 'sem mu chtěl vyprávět o číšnickém skotačení, co se tam teď odehrává, ale už to prostě nešlo. Má mysl se už toulala po ostrově Teu a ve Venušině chrámu spolu s knížaty bakchických básníků Anakreontem a Chaulieuem. Samozřejmě, že 'sem mu chtěl vyprávět o tom, jak můj 4% kamarád nalákal zličského pingla na červené víno na párty a pak 'sem ho v noci jenom potkal, jak si 'de vypláchnout pusu, ale nebyla vůle to vyprávět. Moh' 'sem mu říct, jak ten samý číšník opil pro změnu jiného číšníka, v noci mu šarlatánsky prosondoval střeva a druhý den se, zatímco zneužitý usedavě plakal, celé dopoledne ďábelsky řehtal ... Moh' 'sem, ale nebyl 'sem si jist, jak se `menuju a taky tim, jestli u nás v hospodě Prorok taky nečíšničil ...
Bylo nula stupňů. Asi po 20ti minutách začal být Víca mrazem silně zaskočen. Bylo na něm znát, že nemá zrovna chuť prohánět děvčata při měsíčku. A začal hledat vlak. To takle některý vypálený maj' ,že 'dou něco hledat. Víca měl před sebou prostě obraz teplý čekárny, příjemný paní za okýnkem, vytopenýho vagonu a možná i rozverných trempů, co by mu k usínání hráli na kytary. Vím, že kdyby opravdu našel svůj vlak, byl by šťastný jak bůh a klidný jak zvíře. |
| 18:10 | MĚSTEC KRÁLOVÉ Zdržel 'sem se venku a 'du za Vícou do hospody, kde má držet fleka. Víca sedí uprostřed mladých lidí a vesele debatuje. Kdo trpí, nemá nepřátel! Zatímco já si krátil cestu do Městce hledáním různých hvězd (neúspěšně, kdo se taky v tom bordelu na nebi má vyznat?), Víca si prožil, s tou svojí rozepnutou bundou, pravý holomrazový muka. A vida! Kdo trpí, má přátel! "To 'sou mí kámoši z Rozkoše! S těma 'sem strávil léto!" Při zmínce o létě na mě padla příjemná euforie z tepla. Vedle mě seděla pani, co se držela za ruku s Klukem naproti. Kriticky vzato nebyla hezká (Víca se o ní později vyjádřil, že má kobylí zuby). Ale za to byla sympatická a mile tichá. Kluk si nechával říkat Renó a naše debaty se točily okolo Igora. "Jó Igor? Ten jednou vlítnul na fízlárnu nahej, na krku cedulku POLICAJTI JSTE SVINĚ a zas vyběh'! Na Orlíku se chtěl nechat zavařit do sudu a sjet v něm vodopád! A když ho nikdo nechtěl zavařit, tak ten vodopád sjel na kajaku!" "Igor se do kajaku přece nemoh' vejít!" "Vešel, však se ho zeptej ... zeptej se ho, jestli zná Renoa a von ti to poví sám ..." Renó vyprávěl další a další Igorovy příběhy, rozhazoval u toho rukama a počínal si jako zběsilej úderník poslanej na ty nejreakčnější kruky. |
| 20:45 | KRÁLÍKY Vcházíme na slavnou králickou megadiskotéku. Vypadalo to, že šťastn 'sou ovečky, co kolem nás skotačí! A nebylo jich málo! Vynikala z nich však jedna - hořická baletka. Ve chvíli, co přibyla na parket, došlo u mě k zvláštnímu citovému zvratu. Měla na sobě sexy tričínko s číslem 83 a brala na sebe rozmanité andělské podoby - to jak tančila. Pozval 'sem jí na panáka, nečekeje, že se mnou vůbec pude. Je možná na místě poznamenat, že tam po ní jelo dalších 8 mužů schopných čehokoli. Koupil 'sem jí jablíčko a najednou byla fuč! Právě 'sem chtěl jít na zéchod tiše ukončit svůj život, když se objevila. A že mě hledá - panáka v ruce nevypitýho. Sedli 'sme si ke stolu a ochutnávali si duše. Opírala se loktem o klín, hlavu v dlani nachýlenou k jedné straně a představila se jako baletka. Byl jsem hluboce znepokojen jejím klidem. "Chodím na balet 3x tejdně do Hradce" řekla a měla v sobě boha. Bylo mi jasné, že pohrdá lidmi velmi laskavě. Její duše a tělo tvořili fantastickou srostlinu. Její vnady byly neodolatelné. Všechno, co 'sem z její postavy viděl, mě vzrušovalo, a co 'sem neviděl, to ještě víc. Jenomže chtěla hrozně tančit, a ten panák ode mne nebyl první. A tak se vrátila na parket, kde dál ploužila svoje kosmitělo, na němž teď již bylo přilepenejch asi 20 očí. Těch 16 bylo chlípnejch , 2 byly zamyšlené, jestli jí maj' pozvat 'eště na jednoho nebo na ní počkat před baletem, a jedny byly psychopata. Ten kluk tam stál uprostřed tančících a koukal na ní. A v očích mu planulo cosi jako nenávist vůči všemu živému. Člověk je ve své povaze velmi zlý živočich. A tohle byl takovej ryšavec ošklivej - vypadal jako Jidáš Iškariotský. Nějak 'sem se k pani už nepřibližoval. Zato Víca slavil u dívek velké, řekl bych až překvapující neúspěchy. A šel na to fikaně. Von si vždycky nějakou vyhlíd' a pak k ní přitančil. Jenomže to 'ste 'eště neviděli Vícu tancovat! Když Víca tančí, připomíná trošku dítě stižené dětskou obrnou či úrazem na zádech. Prostě je strašně shrbenej a člověk má pocit, že příroda vydala ze svého lůna další ošklivý kousek. Kdyby se něco takového narodilo ve středověku, tak to nepokřtěné, zabale né do ubrousku zahrabou v zahradě vzadu u plotu. No a todle si vyhlídlo vždycky nějakou mladou kosmi dívku a přitančilo si to k ní. A hnal to přes kruh! 'Dycky přitančil do kruhu, ten rozbil a zůstal tančit s dívkou, která se vrátila do svého původního kruhu, jenž se zatím utvořil jinde. Já 'sem neodpuzoval dívky svou shrbeností, ale spíš svými pří šernými botkami, polobotkami, svým bachorem, jenž 'sem marně kryl a v neposlední tím, že 'sem asi 5x vytáh' místo cigaret kondomy ... |
| 02:45 | V autobuse do HOŘIC "Jo Hořice! Tam 'sem byl za kámošem - to se stačí dostat do Týniště a frčíme domů!" ???<>br "No Borohrádek, Choceň tam je ..." Víca není dobrej v místopise. Vážně si myslel, že 'sme někde U Častolovic. Cestou poznal i jednu vesnici. Prostě si splet' Holice v Čechách s Hořicemi V Podkrkonoší, Východočech! Celou cestu 'sme to řešili ... |
| 05:15 | HRADEC KRÁLOVÉ hlavní nádraží, čekárna "Ty vole co to tady je? To tady nebylo!" Do čekárny nainstalovali televizi do takový dřevěný bedny. Tam, podobně jako třeba na letišti, 'sou vypsány odjezdy vlaků. Jenomže to je strašně malým písmem, takže člověk musí jít až uplně pod to a pak nevidí, protože má moc ostrej úhel. "To tam mohli kurva pustit aspoň nějakou kriminálku!" Atmosféra v čekárně byla nenucená. Na lavici spí Hendrix. Uplně na mol. Naproti blouzní Satan. Neustále opakuje, že je na sračky. "Já 'sem zas utahanej jak malý kotě" řek' Víca a zatvářil se u toho miloučce jako Amorek. Když zabral lepší místo na spaní, ani 'sem po této hlášce neprotestoval. |
| 06:30 | ČESKÁ SKALICE nádraží Vracíme se s Vícou domů, unavený jak koťata, z velkýho světa - každej spokojenej se svým tahem ... |
3.12.2001