Havran

12:39 ZASTÁVKA HOTEL GARNI "Nevíš, kolik je?" oslovila mě čarokrásná blondýna na autobus čekající.
"Jó, já se ti podivám, ale bude to déletrvající proces, zkusim to," tahal 'sem notebook a snažil se říct něco aspoň trochu vtipnýho; hodiny mi 'dou o hodinu napřed, tak jí říkám ať si odečte hodinu a asi tři minuty a pak že to má přesně ... zausmála se, počítala a to bylo asi všechno.
"Neumim to seřídit-mam tam furt letní čas."
"Hmmm," odešla dívka. Spatřil sem Ochmelaře. Už 'sem s nim mluvil před jeho obědem a po mém obědě, ale abych vyplnil čas čekání na podlouhlou jedničku, dal 'sem se s nim v řeč.
Ochmelař (chápej člen Okolí Chmelařova, tzv. "ochmelí"), (19), historik-bažant, vzhledem něco mezi krskem a Dr. Drahorádovou, typ, jenž je většinou k přistižení s Homolkou. Dělá Homolkovi podruha a jejich společným tématem zábavy je Jan Chmelař řečený Evžen. Ochmelí má z tohoto spolubydlícího nekonečnou inspiraci a i naše debaty nejsou o ničem a o nikom jiným.
"A to to to," koktal Och. "A to to tomu Tichýmu neni divný, že tam prostě není?"
"Neni. A co Evžen? Rozhod se už vůbec nepřijít a dotáhnout to?"
"Jo - je rozhodnutej!"
Evžen (19), nezapomenutelný typ, legenda letošního semestru, něco mezi krskem, Dr. Drahorádovou a Míčou (...ale Míča je hezčí!) student, který po třech měsících studia zjistil, že semináře 'sou povinný, zatimco přednášky, na který docházel, ne. Na seminářích je nás pár, všichni se známe, máme za sebou hromadu vykonané práce (skupinový úkoly, referáty (- Evžen zřejmě neni ani zapsanej. Teprve Ochmelí přišlo na to, že Evžen vychází z domu méně než je zdrávo, a že ať přijdeš na privát v jakoukoli denní či noční dobu, vždycky se můžeš Evžena zeptat kolik je hodin. Pedagogiku vůbec nemá v rozvrhu, o tělocviku neví.
"Mě to prostě neni jasný, jak to, že vám to neni divný... a že ani tomu Tichýmu..." opakoval se Ochmelař a začínal mě nudit. Dívka se opodál uzavřela do svýho dívčího kouzla a tak moh' autobus klidně přijet.
9:47 PŘED BUDOVOU PEĎÁKU
Havran si to kvasí svým nesnesitelně rychlým krůčkem ke schodům a po pravici je mu Dušek. Napad' mě dobrej fórek se železným zábradlím a cca -13°C. Předvádim jazykovou scénu z Obecný školy. Oba mladí lidé se sice zasmáli, ale trapnost a stupeň kreténa, jenž 'sem ze sebe hned po ránu udělal, byl nepřímo úměrný úspěchu.

14:47 PŘED MÍSTNOSTÍ A28
"Tak ty piješ pivo?" Nevim, jestli mě vůbec mohla blbější otázka napadnout. V tu chvíli sem si neuvědomil, na jak citlivou dívku to mluvím a neuspořádal si v hlavě naše dosavadní vztahy. Byla to Jebavá! Ta holka se tak fakt 'menuje. Zjistili sme to s Havranem až po nějaký době...
...jó věděli 'sme, že ve třídě ňáká Jebavá je, ale ne, že nám sedí u čumáku (Havranovi u držky). Když se dávaly referáty po dvojicích a učitelka četla 'ména - řek 'sem tehdy Havranovi blbej vtípek, kvůli kterýmu se mezi námi a Jebavou vytvořila do 10. prosince nepřekonatelná propast. V tý skupině je s náma i Víťa Hubačka. Jeho příjmení se samozřejmě stalo terčem různých dohad, co to vlastně je. Nakonec se ujal název pro kazu. Prostě hraju na hubačku. A tak 'sem Havranoj dost nepotichu - to, že před náma Jebavá sedíc netuše - řek':
"Nejhorší kombinace - JEBAVÁ HUBAČKA!" A bylo.
Teď 'sem jí ale nešetrně oslovil na chodbě.
"No jasně," řekla trochu udiveně a byla jebavá.
"I teď v zimě?" Pokračoval 'sem hloupě, ale cílevědomě dál.
"Hmmmm..." Rozhod sem se jí ochutnat-co je to zač-už dlouho je mi zvláštni; chodí zasněná a ták.
Na dotaz učitelky, co nejraději děláme, odpověděla, že nejradši spí... Růženka!... Je bledničkovitá a do toho všeho má 'eště krásný hnědý oči.
"Víš, my 'sme si zrovna s Havranem," (zasrabil sem), "říkali, 'stli bys' s náma někam nešla, když piješ už to pivo..." Čurák. "Tak nějak kolem sebe chodíme a k ničemu to furt nevede, míjíme se jak stíny a to spolu přitom sdílíme stejnou třídu!" To už bylo lepší - zvlášť ve výrazu sdílet společnou třídu je sexuelní podtext. Zabralo to.
"No můžem..." To znamenalo příští tejden, 'likož už byl čtvrtek. Udělal sem na ní 'eště můj typickej děkovaco-pokornej xicht zvanej "služebníček", kterej je tak nečekanej, že vyvolává trochu údiv, trochu šoque (čti "šok"), hodně odpor; šokovaný se zasměje a potom rychle odchází.
škoda, že mu pak už do tváře nevidim.

10:29 PŘI LOGICE
"Né. 'seš king! Prostě 'seš king!
"Jak pes 'sem nervózní vole..."

9:38 PŘED BUDOVOU TELECOMU
"Šprenaire, jo, co? Já měl včera historický Beánie, já'sem nebyl doma...jééééé...no to je průser... a je teďka doma?
A nemohla bys' jí zavolat, 'stli je doma, že jí za hoďku zavolám? Jo? ...no to 'seš moc hodná... tak ať kdyžtak čeká, že se jí pokusim kontaktovat, jo... jo... ta mě zabije... Tak ahoj... dík moc a máš to u mě celý schovaný..."
Během telefonátu 'sem stihnul nalepit poštovní známku za čtyři koruny české a zmrznout.

6:55 ZASTÁVKA FORTNA
"To se takle může Hubačkoj stát, že 'de v noci přes dvůr na záchod a najednou 7 a 1/2 metru hluboká jáma plná Langobardů, tý vole!!"
Víťa přecházející ulici kynul pravicí a vyslech' si a vytrpěl 'eště jednu poznámku: "Tak čau ty Lužickej Langobarde!"
Z davu promluvil Dr. Tichý: "Á to je mi ale pěkné takle historicky pomlouvat kolegu... no..."
Dr. Radomír Tichý Csc. (39?), hlavní to organizátor expedice MONOXYLON 98', hrdina svého oboru, v Orlických horách pravěkou vesnici stavějící, prý rozvedený, na ženy nadávající a diskriminující je-mladý, perspektívní muž s tim nejsušším humorem, co 'sem kdy slyšel. Nedávno 'sme se z ústavu (chápěj Ústav historických věd) nemohli dostat ven, protože ňákej snaživej blbec se našel a zamknul a tak 'sme čekali na Tichýho.
"Ten se určitě zas vypařil jak Tichej prd!" pravil sem hlasitě.
Tichý stál tiše ve dveřích.

14:10 V MÍSTNOSTI A28 - PEDAGOGICKÁ PROPEDEUTIKA
"Proč nepít pivo? No já myslim, že ta otázka je správně položená... já mám pivo ráda... hlavně v létě, když pálí slunce a já si můžu sednout někam do chládku a tam si upíjet - mám ho ráda... a každýmu ho můžu doporučit...
"Havranu tý vole, co 'dyby 'sme vzali 'neska ven Jebavou?"

10:28 PŘI LOGICE
"Dodat sebevědomí jó? Tak podivu - vzpomeň si, kde si 'neska spal, jak to máš teďka s Janou a taky na včerejší večer a máš to ..."
"Čuráku."

15:08 ZA GARÁŽÍ POD OKNY DOMOVA MLÁDEŽE
"Ta je z Lovosic."
"Tvoje?"
"Né - to mi dal kámoš." Marek byl vždycky stručnej. Právě když vypadal jak zpěvák Mňágy a Žďorp, měla Dáša obratný prsty. Jenom všichni čumíme.
Dáša (18), zatim nejhezčí holka, co se na celým peďáku vyskytla vůbec a vůbec.
"Pěkně to voní," řekla a Havran na ní moh' oči nechat. Je tomu tak od tý doby, co s nim strávila noc - spala s nim jenom ták, jen tááák v běloučkých kalhotkách a v slabounkým tričíčku, 'eště dýl než měla a než se slušelo (raní seminář Havran odmít' nastoupit a přetěžce si vyprďoval vedle princezny - když 'sme se pak s Janou po 2 hodinách vrátili, 'eště držkoval, ať ho 'eště necháme). Dáša pak 'stala a pravila něco v tom smyslu, jako že s tim individuem už spát nebude, což Havrana natolik zdrtilo, že s nim nebylo nic celej den; zarděl se a na tváři se mu udělal smuteční ruměnec. Pro lepší orientaci připomeňme, že výškový deficit mezi Havranem a Dášou je asi jedna Dášinina hlava.

12:07 PŘED MENZOU
"Hele víš, že tě Evžen našel v nějakejch análech, že prej tvoje rodina žije v Český Skalici už od 1/2 16.století!!"
"NE!!!!!??!!!?!!,!,§?!"
Ochmelař měl před obědem a já po obědě. Co to ale mele? "Rodina Šžpryžňarů-hledali sme to..."
Kurva tak už ale dost! Co je těmle typům podivnejm do mě a do mý rodiny.
"Matka je z Třeboně a otec z Prahy vole!"
"Hele a,".koktal překotně Ochmelař, "jak je to možný, že si toho ten Tichej nevšim?"
"Hmmmm..."
"A to to tomu Tichýmu není divný, že tam prostě neni?" Pravil Ochmelař, aniž by tušil, že se bude za půl hodiny opakovat.
16:46 PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU
"...vyskytují se především na Brněnsku a Znojemsku.
Nejznámější lokalita, která nám tady po Langobardech zůstala, se nachází na jižní Moravě nedaleko Hodonína..."
Z míst, kde se dal tušit Hubačka se to zavrtělo...
"Přesněji řečeno Lužice u Hodonína..." teď se ozval z Hubačkova rohu přímo rámus.
"Tak kolega je asi z Hodonínska, je to znát... no byly tam nalezeny velké pohřební komory o hloubce 7,5 metru...
"Já su z Lužice u Hodonína," vydech' ze sebe Víťa jak naposled a nastalo všeobecné nadšení, protože každý teď už ví, který vísce říká Hubačkova slivovice "doma".

10:56 SMIŘITZE-OBÝVACÍ POKOJ DOMU č.393
"Žádný číslo na mobil, tý vole, nemam! ...no nemam žádnej mobil!!! To 'sem si vymyslela ...a počkej, vařim polívku!

13:20 PŘED PEĎÁKEM
"Jé sirky... dík! A teď mi jedna mrška spadla na zem! No!"
Ohejbat se mi nechce-kvůli sirce?"
"Tak takle ty mu šetříš lesy?"

15:09 ZA GARÁŽÍ POD OKNY DOMOVA MLÁDEŽE
"Samý palice..."
"Jo."
"Nevadí vám, že za okny je schovaný takový hodný starý pán v červené kostkované košili a někam volá?"

13:30 KANTÝNA
"Kúpim si lahváče a 'du na hodinu, 'slíš, že mi dajó čárku, 'dyž to za deset minut končí? To by kurva mohli né? Fronta zasratá tož je to možné?!"
"Je tam Havran se Štěchovským... vepředu... no běž!
Martin je z Moravy.Z Kroměřížska. Říká "kurva" místo spojky "a".
"Neprodajó kurva neprodajó-no co to tu za svini?"

12:05 PŘED MENZOU
'Sem po druhým telefonátu Katusch a napadaj mě samý nesmysly. Jako: "A měli tak dlouhý telefonáty, že si pak neměli co říct."
Taky 'sem v mysli předělal přísloví: "S Katusch poznáš přítele!"
Pak přišel Ochmelař a opakoval se, tak jako za půl hodiny.

10:23 PŘI LOGICE
"Ty tak mé napadá... myslíš, že má Dáša nějakýho Vaška?"
"???"
"No 'stli má Dáša někde ňákýho Vaška..."
"???"
"Dáša... Vaška... mít... někde...!!"
"Proč... jakýho Vaška?"
"Václav Havel a Dagmar Veškrnová-kriple!!"
"Jo táááák..." Tak to "???" byl Havran.
10:55 PEĎÁK - PŘÍZEMÍ - TELEFONÍ AUTOMAT
"Proboha - 'dyť je to všéééééééééchno tak ňák úplně jedno...
Katusch - každej teď-žijeme úplně někde jinde - 'dyť víš.
No jasně... jó budu se smát." ...Sakra proč mi chce dát číslo na mobil, když bych jí pak volal - na tom je něco divnýho... "Dáš mi teda to číslo na ten mobil?"
"......."
Co na to říct? Mě má asi za kreténa."
"To víš, že počkám" - ale přiznej si to Šprenaire, ať 'seš třeba kretén - 'seš tak ňák rád.
15:06 CESTOU K OKNŮM DOMOVA MLÁDEŽE
"Já musim eště dneska sjet do města nakoupit ňáký voňavý gumičky..."
Havran a J.J.Šprenaire ztuhli. Přesto se znovu naklonili a poslouchali, vzduch voněl kouřem.
"Ty šedý, když 'sou už víckrát použitý vypadaj' jako hash.
"To je fakt," smála se Dáša.
Ostatně je to výtvarnice. Tak proč by nezašla do papírnictví...

16:57 ZASTÁVKA FORTNA
"Ty vole - já nevim, já nevim..."
"Co je?"
"Já asi zejtra ráno vstanu a pudu po knihovnách..."
"???"
"Jo...takovou prasárnu udělám..."
To "???" sem byl já.

16:05 PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU
Dáša a Marek 'sou tu s námi. Marek je sjetej jak kopeček. Kreslí si pána s kloboučkem. Dáša má úplně rudý oči jako nebe venku, brzy zapadne slunce, Dáša se mě ptá, co dělá Marek, řikám, že kreslí pána s kloboučkem. Dáša si čte. A do toho Havran proved, co neměl.
"Můžu se podívat?"
"Hmmmm"
Neměl se podívat. Bylo to hrozné. Nemusel 'sem se tam vůbec dívat, abych vytušil, co se stalo. Havran se třásl po celém těle - určitě by to nikomu nepřál. Věděl 'sem, jak mu asi kamarádovi bylo, ale prostě 'sem mu nepomoh' - nevim, proč 'sem mu nepomoh'- asi 'sme byli oba sevřený... asi tak.
Havran byl naprosto odrovnán. Dáša měla jako záložku fotku a a a... na ni byla s nějakým Vaškem!!!
Minuty běžely a Havran se neozýval.

13:28 KANTÝNA
"Na Urlicháči o 1/2 pátý - organizuje to Štěchovskej."
"Jó vo tom už mi někdo řikal..."
Martin určitě myslí na lahváče. Chystá se něco říct, určitě bude mluvit o lahváčích, no... no...
"Štěchovskej je debíl..."
David (19) kluk s nejkrásnějším úsměvem na kouli - na čemž 'sme se všichni shodli - přestal mluvit o Štěchovským a zeptal se mě, 'stli budu koukat v pátek na hokej.
Řek 'sem ,že nekoukám na hokej.
"Budem tam. 1/2 kolejí 'de. Budem mít transparenty a určitě budem vidět!!! Tak koukej."
"Je to debíl..."

16:15 PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU
Dáša s Markem o přestávce odešli. Havran sedí ztuhlý.
"Já vim kamaráde, nemusíš nic říkat."
Zatančili 'sme si "čuráčí tanec" a oplakali to.

17:15 NÁDRAŽÍ II. NÁSTUPIŠTĚ
Stojim na II. nástupišti a prostě nevim.
Projíždí kolem mě vlaque a někdo na mě mává.
NEPoznávám tváře, ale poznávám, že už v podstatě vůbec nic nechci.

10.XII.1998

12:39	ZASTÁVKA HOTEL GARNI "Nevíš, kolik je?" oslovila mě čarokrásná blondýna na autobus čekající. "Jó, já se ti podivám, ale bude to déletrvající proces, zkusim to," tahal 'sem notebook a snažil se říct něco aspoň trochu vtipnýho; hodiny mi 'dou o hodinu napřed, tak jí říkám ať si odečte hodinu a asi tři minuty a pak že to má přesně ... zausmála se, počítala a to bylo asi všechno. "Neumim to seřídit-mam tam furt letní čas." "Hmmm," odešla dívka. Spatřil sem Ochmelaře. Už 'sem s nim mluvil před jeho obědem a po mém obědě, ale abych vyplnil čas čekání na podlouhlou jedničku, dal 'sem se s nim v řeč. Ochmelař (chápej člen Okolí Chmelařova, tzv. "ochmelí"), (19), historik-bažant, vzhledem něco mezi krskem a Dr. Drahorádovou, typ, jenž je většinou k přistižení s Homolkou. Dělá Homolkovi podruha a jejich společným tématem zábavy je Jan Chmelař řečený Evžen. Ochmelí má z tohoto spolubydlícího nekonečnou inspiraci a i naše debaty nejsou o ničem a o nikom jiným. "A to to to," koktal Och. "A to to tomu Tichýmu neni divný, že tam prostě není?" "Neni. A co Evžen? Rozhod se už vůbec nepřijít a dotáhnout to?" "Jo - je rozhodnutej!" Evžen (19), nezapomenutelný typ, legenda letošního semestru, něco mezi krskem, Dr. Drahorádovou a Míčou (...ale Míča je hezčí!) student, který po třech měsících studia zjistil, že semináře 'sou povinný, zatimco přednášky, na který docházel, ne. Na seminářích je nás pár, všichni se známe, máme za sebou hromadu vykonané práce (skupinový úkoly, referáty (- Evžen zřejmě neni ani zapsanej. Teprve Ochmelí přišlo na to, že Evžen vychází z domu méně než je zdrávo, a že ať přijdeš na privát v jakoukoli denní či noční dobu, vždycky se můžeš Evžena zeptat kolik je hodin. Pedagogiku vůbec nemá v rozvrhu, o tělocviku neví. "Mě to prostě neni jasný, jak to, že vám to neni divný... a že ani tomu Tichýmu..." opakoval se Ochmelař a začínal mě nudit. Dívka se opodál uzavřela do svýho dívčího kouzla a tak moh' autobus klidně přijet.
9:47	PŘED BUDOVOU PEĎÁKU Havran si to kvasí svým nesnesitelně rychlým krůčkem ke schodům a po pravici je mu Dušek. Napad' mě dobrej fórek se železným zábradlím a cca -13°C. Předvádim jazykovou scénu z Obecný školy. Oba mladí lidé se sice zasmáli, ale trapnost a stupeň kreténa, jenž 'sem ze sebe hned po ránu udělal, byl nepřímo úměrný úspěchu.
14:47	PŘED MÍSTNOSTÍ A28 "Tak ty piješ pivo?" Nevim, jestli mě vůbec mohla blbější otázka napadnout. V tu chvíli sem si neuvědomil, na jak citlivou dívku to mluvím a neuspořádal si v hlavě naše dosavadní vztahy. Byla to Jebavá! Ta holka se tak fakt 'menuje. Zjistili sme to s Havranem až po nějaký době... ...jó věděli 'sme, že ve třídě ňáká Jebavá je, ale ne, že nám sedí u čumáku (Havranovi u držky). Když se dávaly referáty po dvojicích a učitelka četla 'ména - řek 'sem tehdy Havranovi blbej vtípek, kvůli kterýmu se mezi námi a Jebavou vytvořila do 10. prosince nepřekonatelná propast. V tý skupině je s náma i Víťa Hubačka. Jeho příjmení se samozřejmě stalo terčem různých dohad, co to vlastně je. Nakonec se ujal název pro kazu. Prostě hraju na hubačku. A tak 'sem Havranoj dost nepotichu - to, že před náma Jebavá sedíc netuše - řek': "Nejhorší kombinace - JEBAVÁ HUBAČKA!" A bylo. Teď 'sem jí ale nešetrně oslovil na chodbě. "No jasně," řekla trochu udiveně a byla jebavá. "I teď v zimě?" Pokračoval 'sem hloupě, ale cílevědomě dál. "Hmmmm..." Rozhod sem se jí ochutnat-co je to zač-už dlouho je mi zvláštni; chodí zasněná a ták. Na dotaz učitelky, co nejraději děláme, odpověděla, že nejradši spí... Růženka!... Je bledničkovitá a do toho všeho má 'eště krásný hnědý oči. "Víš, my 'sme si zrovna s Havranem," (zasrabil sem), "říkali, 'stli bys' s náma někam nešla, když piješ už to pivo..." Čurák. "Tak nějak kolem sebe chodíme a k ničemu to furt nevede, míjíme se jak stíny a to spolu přitom sdílíme stejnou třídu!" To už bylo lepší - zvlášť ve výrazu sdílet společnou třídu je sexuelní podtext. Zabralo to. "No můžem..." To znamenalo příští tejden, 'likož už byl čtvrtek. Udělal sem na ní 'eště můj typickej děkovaco-pokornej xicht zvanej "služebníček", kterej je tak nečekanej, že vyvolává trochu údiv, trochu šoque (čti "šok"), hodně odpor; šokovaný se zasměje a potom rychle odchází. škoda, že mu pak už do tváře nevidim.
10:29	PŘI LOGICE "Né. 'seš king! Prostě 'seš king! "Jak pes 'sem nervózní vole..."
9:38	PŘED BUDOVOU TELECOMU "Šprenaire, jo, co? Já měl včera historický Beánie, já'sem nebyl doma...jééééé...no to je průser... a je teďka doma? A nemohla bys' jí zavolat, 'stli je doma, že jí za hoďku zavolám? Jo? ...no to 'seš moc hodná... tak ať kdyžtak čeká, že se jí pokusim kontaktovat, jo... jo... ta mě zabije... Tak ahoj... dík moc a máš to u mě celý schovaný..." Během telefonátu 'sem stihnul nalepit poštovní známku za čtyři koruny české a zmrznout.
6:55	ZASTÁVKA FORTNA "To se takle může Hubačkoj stát, že 'de v noci přes dvůr na záchod a najednou 7 a 1/2 metru hluboká jáma plná Langobardů, tý vole!!" Víťa přecházející ulici kynul pravicí a vyslech' si a vytrpěl 'eště jednu poznámku: "Tak čau ty Lužickej Langobarde!" Z davu promluvil Dr. Tichý: "Á to je mi ale pěkné takle historicky pomlouvat kolegu... no..." Dr. Radomír Tichý Csc. (39?), hlavní to organizátor expedice MONOXYLON 98', hrdina svého oboru, v Orlických horách pravěkou vesnici stavějící, prý rozvedený, na ženy nadávající a diskriminující je-mladý, perspektívní muž s tim nejsušším humorem, co 'sem kdy slyšel. Nedávno 'sme se z ústavu (chápěj Ústav historických věd) nemohli dostat ven, protože ňákej snaživej blbec se našel a zamknul a tak 'sme čekali na Tichýho. "Ten se určitě zas vypařil jak Tichej prd!" pravil sem hlasitě. Tichý stál tiše ve dveřích.
14:10	V MÍSTNOSTI A28 - PEDAGOGICKÁ PROPEDEUTIKA "Proč nepít pivo? No já myslim, že ta otázka je správně položená... já mám pivo ráda... hlavně v létě, když pálí slunce a já si můžu sednout někam do chládku a tam si upíjet - mám ho ráda... a každýmu ho můžu doporučit... "Havranu tý vole, co 'dyby 'sme vzali 'neska ven Jebavou?"
10:28	PŘI LOGICE "Dodat sebevědomí jó? Tak podivu - vzpomeň si, kde si 'neska spal, jak to máš teďka s Janou a taky na včerejší večer a máš to ..." "Čuráku."
15:08	ZA GARÁŽÍ POD OKNY DOMOVA MLÁDEŽE "Ta je z Lovosic." "Tvoje?" "Né - to mi dal kámoš." Marek byl vždycky stručnej. Právě když vypadal jak zpěvák Mňágy a Žďorp, měla Dáša obratný prsty. Jenom všichni čumíme. Dáša (18), zatim nejhezčí holka, co se na celým peďáku vyskytla vůbec a vůbec. "Pěkně to voní," řekla a Havran na ní moh' oči nechat. Je tomu tak od tý doby, co s nim strávila noc - spala s nim jenom ták, jen tááák v běloučkých kalhotkách a v slabounkým tričíčku, 'eště dýl než měla a než se slušelo (raní seminář Havran odmít' nastoupit a přetěžce si vyprďoval vedle princezny - když 'sme se pak s Janou po 2 hodinách vrátili, 'eště držkoval, ať ho 'eště necháme). Dáša pak 'stala a pravila něco v tom smyslu, jako že s tim individuem už spát nebude, což Havrana natolik zdrtilo, že s nim nebylo nic celej den; zarděl se a na tváři se mu udělal smuteční ruměnec. Pro lepší orientaci připomeňme, že výškový deficit mezi Havranem a Dášou je asi jedna Dášinina hlava.
12:07	PŘED MENZOU "Hele víš, že tě Evžen našel v nějakejch análech, že prej tvoje rodina žije v Český Skalici už od 1/2 16.století!!" "NE!!!!!??!!!?!!,!,§?!" Ochmelař měl před obědem a já po obědě. Co to ale mele? "Rodina Šžpryžňarů-hledali sme to..." Kurva tak už ale dost! Co je těmle typům podivnejm do mě a do mý rodiny. "Matka je z Třeboně a otec z Prahy vole!" "Hele a,".koktal překotně Ochmelař, "jak je to možný, že si toho ten Tichej nevšim?" "Hmmmm..." "A to to tomu Tichýmu není divný, že tam prostě neni?" Pravil Ochmelař, aniž by tušil, že se bude za půl hodiny opakovat.
16:46	PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU "...vyskytují se především na Brněnsku a Znojemsku. Nejznámější lokalita, která nám tady po Langobardech zůstala, se nachází na jižní Moravě nedaleko Hodonína..." Z míst, kde se dal tušit Hubačka se to zavrtělo... "Přesněji řečeno Lužice u Hodonína..." teď se ozval z Hubačkova rohu přímo rámus. "Tak kolega je asi z Hodonínska, je to znát... no byly tam nalezeny velké pohřební komory o hloubce 7,5 metru... "Já su z Lužice u Hodonína," vydech' ze sebe Víťa jak naposled a nastalo všeobecné nadšení, protože každý teď už ví, který vísce říká Hubačkova slivovice "doma".
10:56	SMIŘITZE-OBÝVACÍ POKOJ DOMU č.393 "Žádný číslo na mobil, tý vole, nemam! ...no nemam žádnej mobil!!! To 'sem si vymyslela ...a počkej, vařim polívku!
13:20	PŘED PEĎÁKEM "Jé sirky... dík! A teď mi jedna mrška spadla na zem! No!" Ohejbat se mi nechce-kvůli sirce?" "Tak takle ty mu šetříš lesy?"
15:09	ZA GARÁŽÍ POD OKNY DOMOVA MLÁDEŽE "Samý palice..." "Jo." "Nevadí vám, že za okny je schovaný takový hodný starý pán v červené kostkované košili a někam volá?"
13:30	KANTÝNA "Kúpim si lahváče a 'du na hodinu, 'slíš, že mi dajó čárku, 'dyž to za deset minut končí? To by kurva mohli né? Fronta zasratá tož je to možné?!" "Je tam Havran se Štěchovským... vepředu... no běž! Martin je z Moravy.Z Kroměřížska. Říká "kurva" místo spojky "a". "Neprodajó kurva neprodajó-no co to tu za svini?"
12:05	PŘED MENZOU 'Sem po druhým telefonátu Katusch a napadaj mě samý nesmysly. Jako: "A měli tak dlouhý telefonáty, že si pak neměli co říct." Taky 'sem v mysli předělal přísloví: "S Katusch poznáš přítele!" Pak přišel Ochmelař a opakoval se, tak jako za půl hodiny.
10:23	PŘI LOGICE "Ty tak mé napadá... myslíš, že má Dáša nějakýho Vaška?" "???" "No 'stli má Dáša někde ňákýho Vaška..." "???" "Dáša... Vaška... mít... někde...!!" "Proč... jakýho Vaška?" "Václav Havel a Dagmar Veškrnová-kriple!!" "Jo táááák..." Tak to "???" byl Havran.
10:55	PEĎÁK - PŘÍZEMÍ - TELEFONÍ AUTOMAT "Proboha - 'dyť je to všéééééééééchno tak ňák úplně jedno... Katusch - každej teď-žijeme úplně někde jinde - 'dyť víš. No jasně... jó budu se smát." ...Sakra proč mi chce dát číslo na mobil, když bych jí pak volal - na tom je něco divnýho... "Dáš mi teda to číslo na ten mobil?" "......." Co na to říct? Mě má asi za kreténa." "To víš, že počkám" - ale přiznej si to Šprenaire, ať 'seš třeba kretén - 'seš tak ňák rád.
15:06	CESTOU K OKNŮM DOMOVA MLÁDEŽE "Já musim eště dneska sjet do města nakoupit ňáký voňavý gumičky..." Havran a J.J.Šprenaire ztuhli. Přesto se znovu naklonili a poslouchali, vzduch voněl kouřem. "Ty šedý, když 'sou už víckrát použitý vypadaj' jako hash. "To je fakt," smála se Dáša. Ostatně je to výtvarnice. Tak proč by nezašla do papírnictví...
16:57	ZASTÁVKA FORTNA "Ty vole - já nevim, já nevim..." "Co je?" "Já asi zejtra ráno vstanu a pudu po knihovnách..." "???" "Jo...takovou prasárnu udělám..." To "???" sem byl já.
16:05	PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU Dáša a Marek 'sou tu s námi. Marek je sjetej jak kopeček. Kreslí si pána s kloboučkem. Dáša má úplně rudý oči jako nebe venku, brzy zapadne slunce, Dáša se mě ptá, co dělá Marek, řikám, že kreslí pána s kloboučkem. Dáša si čte. A do toho Havran proved, co neměl. "Můžu se podívat?" "Hmmmm" Neměl se podívat. Bylo to hrozné. Nemusel 'sem se tam vůbec dívat, abych vytušil, co se stalo. Havran se třásl po celém těle - určitě by to nikomu nepřál. Věděl 'sem, jak mu asi kamarádovi bylo, ale prostě 'sem mu nepomoh' - nevim, proč 'sem mu nepomoh'- asi 'sme byli oba sevřený... asi tak. Havran byl naprosto odrovnán. Dáša měla jako záložku fotku a a a... na ni byla s nějakým Vaškem!!! Minuty běžely a Havran se neozýval.
13:28	KANTÝNA "Na Urlicháči o 1/2 pátý - organizuje to Štěchovskej." "Jó vo tom už mi někdo řikal..." Martin určitě myslí na lahváče. Chystá se něco říct, určitě bude mluvit o lahváčích, no... no... "Štěchovskej je debíl..." David (19) kluk s nejkrásnějším úsměvem na kouli - na čemž 'sme se všichni shodli - přestal mluvit o Štěchovským a zeptal se mě, 'stli budu koukat v pátek na hokej. Řek 'sem ,že nekoukám na hokej. "Budem tam. 1/2 kolejí 'de. Budem mít transparenty a určitě budem vidět!!! Tak koukej." "Je to debíl..."
16:15	PŘI PŘEDNÁŠCE ČESKÉHO PRAVĚKU Dáša s Markem o přestávce odešli. Havran sedí ztuhlý. "Já vim kamaráde, nemusíš nic říkat." Zatančili 'sme si "čuráčí tanec" a oplakali to.
17:15	NÁDRAŽÍ II. NÁSTUPIŠTĚ Stojim na II. nástupišti a prostě nevim. Projíždí kolem mě vlaque a někdo na mě mává. NEPoznávám tváře, ale poznávám, že už v podstatě vůbec nic nechci.